18.3.2024
Enviweb.cz - Do jara vchází Priorita se sluneční energií a budoucími projekty
Pomalu přichází jaro a s ním teplejší počasí a více slunce. To dodává energii nejen nám lidem, ale i solárním panelům. Tímto krásným…
Solárníci kritizují vyhlášku o recyklaci solárních panelů
Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa rozeslal dne 27. května 2013 do mezirezortního připomínkového řízení návrh vyhlášky, která upravuje podmínky recyklace solárních panelů. Ministr Chalupa ve vyhlášce navrhuje neodůvodnitelně vysoké poplatky za recyklaci panelů, které logicky zhorší ekonomiku solárních elektráren a tedy i prodlouží návratnost projektů. Hrozí, že se tak protáhne podpora slunečních zdrojů a spotřebitelé zaplatí více, než by museli.
Česká fotovoltaická průmyslová asociace (CZEPHO) ostře kritizuje návrh vyhlášky MŽP, která stanovuje výši poplatku za recyklaci solárních panelů. Navržený poplatek je podle sdružení výrazně vyšší, než je běžná cena za recyklaci panelů na trhu.
Vyhláška doplňuje zákon, který MŽP prosadilo loni. Podle zákona budou u solárních panelů uvedených do provozu od letošního 1. ledna výrobci solárních panelů na speciální účet odvádět částku, za kterou bude tento panel prostřednictvím kolektivních systémů jednou ekologicky zlikvidován. U starších panelů by měli částku na jejich likvidaci odvádět ve splátkách jejich majitelé. Provozovatelé solárních elektráren se musí do kolektivních systémů registrovat do konce června.
Podle CZEPHO je zákon, kterým byl zaveden tzv. recyklační poplatek pro všechny provozovatele solárních elektráren včetně více než dvaceti tisíc domácností, nejen odporuje evropské směrnici, na niž se odvolává, ale je přímo v rozporu s ústavními principy.
Zákon o odpadech sice odkazuje na evropské směrnice 2002/96/ES a 2002/95/ES tvrdí, že je s nimi v souladu, ovšem zmíněné směrnice o solárních panelech nepojednávají, ale řeší otázku likvidace ostatního elektroodpadu. Pokud by přesto měly být uplatněny, plyne z nich, na rozdíl od českého zákona, povinnost zajistit financování likvidace výhradně výrobcům nikoliv uživatelům elektrozařízení. Český zákon tedy je v přímém rozporu s principy evropské legislativy.
Evropské směrnice o elektroodpadu také výslovně uvádějí, že výrobci si mohou vybrat, zda sběr a likvidaci odpadu zajistí sami, prostřednictvím kolektivního systému, nebo si na to někoho najmou. České právo dává majitelům FVE pouze jedinou možnost, a to kolektivní systém, který si navíc nemohou sami spravovat, protože právo systém zřídit mají pouze výrobci.
Provozovatelé si sami kolektivní systém založit, na rozdíl od výrobců, nemohou. Jinými slovy nutí je zvolit pro ně nejméně ekonomicky výhodnou variantu a odevzdat peníze do systému, nad kterým nebudou mít žádnou kontrolu.
Je zřejmé, že zákonná varianta je pro provozovatele solárních elektráren nejméně výhodná a nejnákladnější. Kromě toho, že kolektivní systém ve vztahu k provozovatelům solárních elektráren nerespektuje zásadu rovnosti a zásadu zákazu diskriminace, nešetří ani jejich oprávněné ekonomické zájmy a nechrání jejich ústavou zaručená vlastnická práva, říká advokát Petr Petržílek, který se touto problematikou dlouhodobě zabývá.
Dalším problémem české úpravy recyklačního poplatku potom je, že některé zcela zásadní okolnosti jako je třeba jeho výše, nejsou stanoveny zákonem, ale mají být upraveny vyhláškou nebo je dokonce určí přímo kolektivní systém čili soukromá firma. Občanům přitom může podle Ústavy ukládat povinnosti pouze zákon.
Zákon, který zavádí poplatek, z něhož bude mít skutečný užitek pouze několik vybraných soukromých firem, navíc paradoxně vůbec neplní účel, kterým byl zdůvodněn, tedy zajištění odstranění vysloužilých panelů z pozemků. O tom, kdy se solární panely stanou vysloužilými a tedy odpadem, rozhoduje výhradně jejich vlastník a nemůže být nucen s ohledem na ústavní princip nedotknutelnosti soukromého vlastnictví k jejich odstranění.
Celá legislativa zavádějící recyklační poplatek je nastavena tak, že budí spíše podezření z přípravy tunelu, místo snahy řešit skutečné problémy, protože svěřuje obrovské finanční prostředky vyvoleným firmám bez dostatečné kontroly, uvedla ředitelka CZEPHO Zuzana Musilová.
Návrh prováděcí vyhlášky navíc počítá s minimálním poplatkem, který je stanoven několikanásobně výše než je cena vytvořená na trhu. Prováděcí vyhláška tak jednoznačně diskvalifikuje levnější kolektivní systémy, které jsou schopné stejnou službu nabídnout za méně než polovinu. Povinný minimální poplatek na likvidaci odpadu nemá v české legislativě obdobu a je jasným výsledkem lobbingu těchto soukromých firem, které se díky této normě nemusí chovat hospodárně, upozorňuje na další úskalí výkonná ředitelka CZEPHO Zuzana Musilová.
Nejen z výše uvedených důvodů je velmi pravděpodobné, že aplikace zákona v praxi vyvolá celou řadu soudních sporů například mezi vlastníky elektráren a kolektivními systémy. Vzhledem ke spoustě chyb v zákoně se tyto spory mohou táhnout dlouhá léta s velmi těžko předvídatelnými výsledky. Jedinou cestou jak tomu zabránit, je vrátit tuto horkou jehlou šitou normu zpět zákonodárcům, dokud není pozdě.
Výši poplatku kritizuje i Aliance pro energetickou soběstačnost (AliES). Vyhláška, v rozporu s platným zákonem o odpadech, stanovuje fixní minimální sazbu za recyklaci solárních panelů, která je skoro desetkrát vyšší než dnešní běžná cena na trhu. Je evidentní, že ministr (Tomáš) Chalupa zde podlehl tlaku odpadové lobby, uvedla AliES v tiskové zprávě. Vyhláška stanovuje minimální cenu za likvidaci kilogramu solárních panelů na 5,50 koruny, podle AliES je běžná cena na trhu 0,60 koruny za kilogram.
I přesto, že se jedná o komplexní systém, který musí fungovat transparentně příštích více než 20 let a bude významně ovlivňovat investice za stovky miliard korun, nechal ministr na zaslání připomínek lhůtu pouhých pět dnů. Přitom samo ministerstvo předtím s odkazem na závažnost a složitost této problematiky několikrát nedodrželo slíbený termín vydání vyhlášky, která měla být původně vydána na konci minulého roku.
Zdroj: Solarninovinky.cz